Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.
Zboží máme skladem. Expedujeme nejpozději druhý pracovní den.
úterý 27. února 2024
Německé autorce Doře Heldt se povedlo přivést mě se svým románem Tři ženy u jezera k myšlenkám uvězněným v daleké minulosti, kdy jsem prázdniny trávila s kamarády u vody, kdy nás naprosto nic netrápilo, nic nás nehonilo (kromě rodičů a prarodičů), všechno mělo svůj čas a ta bezstarostnost mi teď přijde až neuvěřitelná. Tímto obdobím by si mělo projít každé dítě a dospívající.
Román Tři ženy u jezera je příběhem čtyř kamarádek, jež spolu právě takto trávily společné prázdniny a veškerý volný čas. Scházely se ve vilce rodičů jedné z nich, která se nacházela poblíž nádherného jezera. Když věděly, že se jejich cesty na delší čas rozejdou, protože se každá rozprchla na jinou školu, sepsaly dopisy, které ukryly do obálky a dohodly se, že si je přečtou přesně po uplynutí třiceti let. Obálku u sebe opatrovala jako oko v hlavě ta nejpečlivější a zároveň nejzranitelnější z nich – Marie. Marie byla milá, něžná, obětavá, pro druhé by se rozdala, ale bohužel také nemocná na srdce. Je to právě její smrt a její poslední přání, co přiměje kamarádky z mládí se opět setkat.
V příběhu se prolínají jednotlivé osudy těchto čtyř žen, které se z nějakého marnivého důvodu rozkmotřily a dále se vídaly jen sporadicky, pokud vůbec. Nit přátelství se přetrhla a nemocnou Marii nechaly její přítelkyně doslova na holičkách. Vyprávění v přítomnosti je provázeno zápisky z Mariina deníku, plného citlivých informací. Marie vesměs figurovala jako divák, pozorný posluchač a vrba zároveň. Rozkolem trpěla z žen nejvíce, a proto také veškerou svou závěrečnou energii směřovala na udobření se kamarádech, i když si byla moc dobře vědoma, že se společného setkání již sama osobně nezúčastní.
Jsme jen lidé a lidé se mýlí, dělají chyby. Důležité je umět se z těchto chyb a přešlapů poučit, vzít si z toho to dobré a všechno negativní hodit za hlavu. Vždyť hluboké přátelství za to přeci stojí. Stojí za to bojovat za pěkné věci a dobré lidi, protože těch v životě potkáváme opravdu málo… Moc příjemné oddechové čtení pro ženy.
V příběhu se prolínají jednotlivé osudy těchto čtyř žen, které se z nějakého marnivého důvodu rozkmotřily a dále se vídaly jen sporadicky, pokud vůbec. Nit přátelství se přetrhla a nemocnou Marii nechaly její přítelkyně doslova na holičkách. Vyprávění v přítomnosti je provázeno zápisky z Mariina deníku, plného citlivých informací. Marie vesměs figurovala jako divák, pozorný posluchač a vrba zároveň. Rozkolem trpěla z žen nejvíce, a proto také veškerou svou závěrečnou energii směřovala na udobření se kamarádech, i když si byla moc dobře vědoma, že se společného setkání již sama osobně nezúčastní. 
