Recenze: Návrat na ostrov lží

archiv revue
Návrat na ostrov lží je román, který vyšel v loňském listopadu v nakladatelství Motto. Jeho originál spatřil světlo světa už v roce 2009 a jeho autor Michel Bussi přistoupil k jeho přepracování.

Michel Bussi v předmluvě přiznává, že se jedná o jeden z jeho prvních románů a také první příběh, který vymyslel. Postavil jej na této zkušenosti: „Potkáte nějakou osobu a na vteřinu máte dojem, že ji poznáváte…, než se začnete cítit hloupě a uvědomíte si nezvratnou skutečnost: ta osoba zemřela a vy to dobře víte.“ Když jej přepracovával, uvědomil si, že se spousta motivů jako je hledání identity, rodinný původ, dospívání nebo manipulace objevují i v jeho dalších dílech. A to je rozhodně důvod po nich v budoucnu také sáhnout!

Ale zpět k Návratu na ostrov lží. Jeho hrdinou je šestnáctiletý Colin Remy, který přišel v dětství o rodiče. Bylo mu řečeno, že táta odjel a mámě se pár dní na to stala nehoda. On tuto skutečnost sice přijme, ale nezbaví se několika otazníků. Proto se jednoho léta vydává na tábor právě na ostrov Mornesey v Normandii. Tento ostrov je opředený legendami o labyrintu podzemních chodeb, a především slavném pokladu. Navíc se zde nachází věznice. Ostrov je jakousi uzavřenou jednotkou, nese si svá tajemství a na druhou stranu funguje jako vesnice.

Colin je zde na táboře, přátelí se zde s Armandem a následně se k nim přidává i Madiha. Je odhodlaný odhalit pravdu a záhy zjišťuje, že neví, komu může věřit. Dobrat se nových skutečností se snaží také místní novinář, zabránit nebezpečí pomáhá i Simon Casanova – úředník pověřený zajištěním bezpečnosti na veřejných komunikacích. Všechny tyto postavy jsou sympatické, čtenář jim fandí a moc rád si o nich čte.

Příběh knihy se odehrává v pouhých čtyřech dnech, ale vůbec to není znát. Posouvá se plynule, stále se v něm něco děje a také kratší kapitoly se střídajícími se lokacemi i vypravěči jen podporují čtivost. Kniha je určena čtenářům od patnácti let, někteří ji přirovnávají k Julesi Vernovi nebo Rychlým šípům. Mně vůbec nevadilo, že je zde hrdinou mladý chlapec. Čtení jsem si užila, ale myslím, že mládež kvůli rozvláčnosti a rozsahu příliš neosloví.

Michel Bussi začal psát už v devadesátých letech, ale trvalo celou jednu dekádu, než prorazil s knihou Code Lupin (Kód Lupin, 2006). Následovaly další úspěšné detektivky a v roce 2011 vyšel román Černé lekníny (Nymphéas noirs, česky 2017), který získal mnoho ocenění. O rok později z něj další kniha, Vážka (Un avion sans elle, česky 2016), učinila jednoho z nejprodávanějších francouzských autorů, jeho knihy byly přeloženy do více než 30 jazyků. Bussi působí také jako profesor geografie na univerzitě v Rouenu.

Hodnocení: 85 %
Autor: Jana Langerová

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Čeština

Černé lekníny

0.0 0
349 297
Vyprodáno
Čeština

Vážka

5.0 1
399 339
Vyprodáno
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Není snadné vybrat z nepřeberného množství knih, které každý měsíc vycházejí, ty nejlepší. A ne každému se líbí to samé. My jsme se opět snažili vytipovat novinky, které by mohly zaujmout co nejvíce čtenářů.
Vyhrajte thriller, který je osvěžujícím způsobem jiný. Děj se odehrává během několika hodin a má několik paralelních dějových linií. Zajímavé exkurzy do tématu mimické rezonance jsou důmyslně zakomponovány do děje a nijak neubírají příběhu na napětí.
Prémiový obsah
číst více
Druhá kniha nebývale uchopeného cestopisu slovenské sinologičky Dominiky Sakmárové mě opět položila na lopatky, v tom nejlepším slova smyslu.