Recenze: Do posledních sil

archiv revue
Josef Čapek, Vladimír Hauptvogel a Josefína Napravilová. Malíř, parašutista a sociální pracovnice. Jeden zemřel v koncentračním táboře, druhý bojoval proti Němcům a třetí pátrala po celé Evropě po dětech z Lidic. Na první pohled obyčejní lidé, ale všichni tři se stali hrdiny díky své odvaze a nezlomnému duchu.

Miloš Doležal (1970) je český básník, prozaik, dokumentarista a scénárista. V letech 1998 až 2018 působil jako literární redaktor a dramaturg Českého rozhlasu. Je autorem a spoluautorem řady rozhlasových pořadů a dokumentů z období druhé světové války a komunistického teroru padesátých let. Pro své knihy a pořady si vybíral výrazné osobnosti, které se nějakým způsobem zapsaly do dějin. Jeho nejznámější knihou je monografie o oběti komunistického režimu P. Josefu Toufarovi Jako bychom dnes zemřít měli. Kniha zvítězila v anketě Lidových novin Kniha roku a Miloš Doležal po právu patří k významným autorům populárně naučných knih.

Aktuální kniha Do posledních sil právě vychází v nakladatelství Host. Formálně jde o tři dokumentární povídky z konce protektorátu, ale každá z povídek je rozdělená do tematických odstavců. Díky tomu je kniha přehlednější a zároveň čtivější. První povídka se týká Josefa Čapka, bratra slavnějšího Karla. Karel Čapek byl v době druhé světové války již mrtvý, a protože se vyhnul koncentračnímu táboru, nacisté do něj poslali jeho bratra. Josef byl tehdy na vrcholu tvůrčích sil a v Čechách byl oceňovaným autorem. Díky tomu našel příznivce v táboře, ale Němci jej o to víc nenáviděli.

Protože Doležal své práci rozumí a ví, co nás zajímá, každá povídka funguje jako medailonek dané osobnosti nebo jako její krátká monografie. O Čapkovi se dozvíme věci, jaké nejsou v učebnicích, a on se nám představí nejen jako mučedník nacismu, ale také jako milující otec a věrný manžel. Pro druhou povídku si autor vybral Vladimíra Hauptvogela, kterého bez přehánění můžeme označit za prototyp hrdiny druhé světové války. Poprvé se s ním setkáme už v dětství, kdy se začal projevovat jeho charakter. Mladý Vladimír zachránil topícího se chlapce a od té chvíle žil pro to, aby pomáhal ostatním.

Během války působil jako parašutista a hrdinsky se zachoval i tehdy, když mu hrozilo prozrazení gestapu. Jeho příběh je okořeněný informacemi o jeho láskách a jeho osud by vydal na samostatnou knihu. Podobné je to i v případě Josefíny Napravilové. Ta se jako mladičká žena provdala za movitého bankéře, ale místo toho, aby si užívala peníze, začala pracovat jako dobrovolnice. Když ji požádali, aby našla děti z vypálených Lidic, nikdo netušil, jak moc tenhle úkol změní celý její život. Miloš Doležal se s Josefínovou setkal na sklonku života, kdy dožívala v domově důchodců.

I tady to ale byla rázná dáma, která si uvědomovala, že pomoc bližním jí přinesla štěstí. Hodně dojemné jsou pasáže, v nichž se Josefína setkala s jedním chlapcem, kterého se jí podařilo vypátrat v Německu, kde byl na převýchovu. Do posledních sil zachycuje osudy neokázalých hrdinů, kteří nikdy netoužili po slávě. Pomáhali, protože to tak cítili, a protože to byla jejich forma odporu proti okupantům a nacistům. Každý byl jiný, ale společné měli to, že se nikdy nezalekli problémů a bez váhání riskovali život pro dobrou věc.

Autor: Veronika Černucká

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Není snadné vybrat z nepřeberného množství knih, které každý měsíc vycházejí, ty nejlepší. A ne každému se líbí to samé. My jsme se opět snažili vytipovat novinky, které by mohly zaujmout co nejvíce čtenářů.
Vyhrajte thriller, který je osvěžujícím způsobem jiný. Děj se odehrává během několika hodin a má několik paralelních dějových linií. Zajímavé exkurzy do tématu mimické rezonance jsou důmyslně zakomponovány do děje a nijak neubírají příběhu na napětí.
Prémiový obsah
číst více
Druhá kniha nebývale uchopeného cestopisu slovenské sinologičky Dominiky Sakmárové mě opět položila na lopatky, v tom nejlepším slova smyslu.