té samé vesnici a nikdy se nepodívat nikam jinam. Jenomže se něco zvrtlo a Vesna zabila člověka. Dopustila se tak vraždy a měla být popravena, ale její sestra Morana se jí rozhodla zachránit a vzala vinu na sebe. Musela utéct z domova a najít si svoje místo někde jinde. Tady by příběh Dcery zimy mohl skončit, ale je to teprve začátek. Od té doby uplynuly už stovky let a obě sestry stále chodí po zemi. Vesna je krásná blondýnka, která žije jen přítomností, možná i proto, že žádnou budoucnost nemá. Pokaždé vypadá stejně, pokaždé se jmenuje Vesna a pokaždé v nejkratší den v roce, když jí je sedmnáct let, zemře. A pak se znovu narodí a všechno začíná znovu. Tmavovlasá Morana je věčná, nerodí se, neumírá. Je krutá, má roli smrti a jediná věc, po které touží, je najít svou cestu a zlomit kletbu, která na obě byla uvalena. Žít jeden normální život. Pro mnoho z nás je to běžná realita, pro Vesnu a Moranu nesplnitelný sen. Už byly stovky pokusů, stovky nápadů, ale kletba pořád trvá. Jsou jen dva způsoby, jak se stát nesmrtelným. Buď se narodíš jako bůh, nebo se staneš příšerou. Sestry byly dřív lidmi, staly se tedy monstry?
Dcera zimy je krásně napsaný příběh, který vychází z podrobné znalosti slovanské mytologie a jejich postav jako jsou i Kostěj a Baba Jaga, kteří ale nemusí být zdaleka takoví, jak se o nich vypráví v pohádkách. Příšery můžou vždycky mít reálný základ a hodně dobrý důvod, proč jsou, jaké jsou. Knihu jsem přečetla na jeden zátah, protože jsem nutně chtěla vědět, jak to dopadne, takže vřele doporučuju, je to neobvyklý a originální příběh, jakých moc není.
-ice-
