Recenze: Kočka a město

archiv revue
Příběhy z Japonska, kterými se nenápadně, ale důležitě vine jedna kočka. To je kniha, kterou si prostě musíte přečíst!

Autorská prvotina Nicka Bradleyho nás zavede do Tokia, města, které se tváří tolik vážně, protože je vážným městem. Autor v několika příbězích přináší každodennost této aglomerace, kde se dějí roztodivné, až fantaskní příběhy.

Čtenář se tak ponoří do příběhu o tatérovi, který používá tradiční techniku. Toho osloví dívka sotva dospělá, aby na její vytetoval celé město. Ohromující zakázka se zdá být bezproblémová, když tu se začnou dít magické věci.

Tokio má svých starostí také s bezdomovci. Jeden z nich se usídlí v klasickém kapslovém hotelu, kde žije v klidu a míru, dokud mu na jeho ubytování nepřijdou jeho kumpání, před kterými své místo pobytu doposud tajil.

Řidič taxíku nepřestane oplakávat svou ženu, uzavřený samotář nevychází z domu, přeborník ve videohrách hledá, do koho se zamilovat. A všude je přítomná kočka, spousty probdělých nocí, okonomiyaki k nasycení po litrech alkoholu. Život, který letí mezi prsty těch, kteří se soustředí na výkon, kde vztahy jsou jen skořápkami, ale kde potkáte v nestřežené chvíli někoho, kdo vám aspoň rozumí. Svět Japonska očima někoho, kdo zde žije. Srozumitelně a skvěle, doporučuji jako hit!


Autor: Ondřej Hložek 

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Není snadné vybrat z nepřeberného množství knih, které každý měsíc vycházejí, ty nejlepší. A ne každému se líbí to samé. My jsme se opět snažili vytipovat novinky, které by mohly zaujmout co nejvíce čtenářů.
Vyhrajte thriller, který je osvěžujícím způsobem jiný. Děj se odehrává během několika hodin a má několik paralelních dějových linií. Zajímavé exkurzy do tématu mimické rezonance jsou důmyslně zakomponovány do děje a nijak neubírají příběhu na napětí.
Prémiový obsah
číst více
Druhá kniha nebývale uchopeného cestopisu slovenské sinologičky Dominiky Sakmárové mě opět položila na lopatky, v tom nejlepším slova smyslu.