Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.
Z knihy 1913. Léto jednoho století se ihned po vydání stal mezinárodní hit. Florianu Illiesovi se v krátkých prozaických črtách podařilo zachytit atmosféru odcházejícího devatenáctého století i záblesky toho nadcházejícího. Fascinující dobové výjevy z předválečné Prahy, Vídně či Berlína měly jedinou vadu — skončily. Ke stejnému závěru dospěl naštěstí také Florian Illies, který proto neustal v pročesávání archivů, knihoven a galerií, a připravil obdobně hypnotické a vtahující pokračování. Opět se tak můžeme ponořit do životů spisovatelů, umělců a novinářů, kteří cítí konec jedné epochy, avšak nemohou tušit, co má přijít po ní.
První díl jakéhosi souhrnu toho „nej“, co se v roce 1913stalo, se dočkal pokračování v podobě poměrně obsáhlých glos s podnázvem Co jsem ještě chtěl vyprávět. První díl se soustředil na události probíhající v létě tohoto roku. Zachytil neuvěřitelně fascinující výjevy z předválečného Berlína, Vídně, ale i Prahy. V druhém díle se autor zaměřil nejen na léto, ale vlastně celý tento neuvěřitelný rok a jak jej prožívaly významné osobnosti tehdejší doby.
Německý autor Florian Illies prokázal při své práci nebývalý um zahloubat se do nepřeberného množství informací obsažených v archívech a knihovnách, a dokázal z nich vyzdvihnout ty, které jsou pro „lidstvo“ nějakým způsobem přínosné, zajímavé, určující, definující a které krásně dokládají konec jedné (krásné) éry a začátek nemilosrdné, odvrácené stránky lidství – počátek první světové války.
Jak žili tehdejší spisovatelé, umělci, novináři? Co bylo palčivým problémem společnosti? Kdo řešil osobní vztahové, rodinné či existencionální problémy? Kdo se neuměl vypořádat s křivdami? Kdo i přes svůj nebývalý talent živořil a trápil se, a kdo si naopak užíval radostí života plnými doušky? Kniha se tentokrát nezaměřuje jen na evropské metropole, ale odnese čtenáře i za hranice oceánu.
Každý, kdo má rád historické „klepy“, s tímto dílem rozhodně nešlápne vedle. Dozví se totiž mnoho nových, dosud nikdy nepublikovaných a někdy až šokujících zpráv o osobnostech, které nás provázely ve školních učebnicích…
Hrom aby do toho… Jak může někdo pojmenovat hlavní hrdiny svého románu Jack a Rose a pak si s jejich láskou tak pohrávat? Vždyť od dob Titaniku je synonymem pro tu největší, avšak nejtragičtější lásku právě tato dvojice (hned po Romeovi a Julii, samozřejmě). Ach. A je jasné, že jsem si ty dva představovala přesně jako Kate a Lea z výše zmiňovaného filmu.
Někdo ukradl mrtvolu z márnice. Ten někdo ji položil na místo, kde policie najde hrob s desítkami zavražděných žen. Případu se ujímají dva agenti z dánské jednotky Task Force 14. David a Lucas mají svérázné vyšetřovací metody, skrývají temná tajemství a k smrti se nenávidí.
Německý autor Florian Illies prokázal při své práci nebývalý um zahloubat se do nepřeberného množství informací obsažených v archívech a knihovnách, a dokázal z nich vyzdvihnout ty, které jsou pro „lidstvo“ nějakým způsobem přínosné, zajímavé, určující, definující a které krásně dokládají konec jedné (krásné) éry a začátek nemilosrdné, odvrácené stránky lidství – počátek první světové války.
