* * * * *Kniha Levandulový pokoj má velmi, ale opravdu velmi krásnou a milou obálku. Neznám lepší a příjemnější kombinaci barev než je fialová se smetanovou. Navíc motiv Eiffelovy věže v pozadí celou obálku skvěle dokresluje. Obálka není příjemná jen na pohled, ale také na dotyk. Je hladká a jemná.
Ze začátku se mi kniha nečetla moc dobře. Nemohla jsem se začíst a soustředit se. Vůbec jsem netušila, kam děj a hlavní postavy směřují, a jestli vůbec někam míří. Úvod je celkově psán nezáživně, ale pro ty, kteří vytrvají, čeká skvělá odměna ve formě obrovské prožitku, návalu emocí, zamyšlení se, vzteku a lásky.
Zlom
přichází zhruba v jedné třetině knihy, kdy se čtenář konečně uvolní a nechá se knihou unášet tak, jak to udělal i Perdu a Jordan. Kniha je plná krásných přirovnání, citu, něhy, hledání, trefných hlášek a knih uvnitř knihy. Není to kniha, která by se dala zvládnout pochopit a přečíst za jedno odpoledne. Je to běh na delší trať.
přichází zhruba v jedné třetině knihy, kdy se čtenář konečně uvolní a nechá se knihou unášet tak, jak to udělal i Perdu a Jordan. Kniha je plná krásných přirovnání, citu, něhy, hledání, trefných hlášek a knih uvnitř knihy. Není to kniha, která by se dala zvládnout pochopit a přečíst za jedno odpoledne. Je to běh na delší trať.
"Knihy nejsou vejce. Je-li nějaké dílo o pár let starší, neznamená to automaticky, že je špatné."
Hlavní dějovou linkou, tedy plavbou Perdua a Jordana do Provence, se proplétají vzpomínky z minulosti a také úryvky z Manoniných cestovních deníků, které leccos dokreslují. Tohle mě v knize ohromně potěšilo, protože jsme tak do jisté míry mohli poznat mladšího Perdua a Manon.
Autorce se do knihy podařilo zařadit i několik vtipných situací, u kterých se čtenář opravdu pobaví. Jako protiklad k tomu si u některých situací dokonce pobrečí. O zvraty a překvapení se v knize nebojte, jsou její součástí. Postupem času kniha vrcholí a spěje do dlouho očekávaného konce, který je na knize snad to nejlepší.
U většiny románů nemám ráda staršího hlavního hrdiny. Pedru jím byl a můžu říct, že je snad první, který mi ve svém věku nevadil. Obdivovala jsem na něm jeho sečtělost a schopnost poradit a říct svůj názor. Byl vytrvalý a svým chováním se nesnažil lidem ubližovat, právě naopak. Vždy se nad sebou zamýšlel.
Líbil se mi jeho vztah k Jordanovi, to jak ho vzal pod svá křídla, bez ohledu na to, že ho vůbec neznal.
"Hloupý muž je zkáza každé ženy."
Max Jordan, spisovatel, který se schovává před fanoušky a neví jak dál. I on mi byl opravdu hodně sympatický. V knize byl skvěle popsán jeho vývoj. Bál se, ale přesto se překonával, ostatně tak jako Perdu.
V knize jsem neměla problém s žádným charakterem. Zamlouvala se mi i Catherine, která se v příběhu tak nevyskytovala, což je možná škoda.
I když měla kniha pomalejší rozjezd, určitě ji doporučuji dál, protože její následné čtení jsem si užívala. Dokonce se těším, až si knihu přečtu znovu, protože nejsem ve věku, kdy bych všechny slovní obraty a situace dokázala pochopit. V tomto směru je kniha náročná. Člověk se nad ní musí přece jen zamyslet.
Pokud někdo hledáte opravdu silný příběh, který ve vás vzbudí obrovskou škálu emocí, je Levandulový pokoj ten pravý.
"Nenaslouchej nikdy strachu! Strach dělá z člověka hlupáka."
Autor: Bára
Hodnocení: 7/10
