Vypravěčka – německá černoška narozená v bývalé NDR, žijící převážně v Berlíně – neustále udržuje rozhovor s kýmsi blíže nedefinovaným. Podle oslovování a typu otázek můžeme jen tušit, že se jedná o dávno zesnulého bratra, jindy o amerického imigračního úředníka nebo psychologa, případně o rozhovor s vlastním já. Tento přerušovaný proud řeči propůjčuje románu pocit roztěkanosti, ale naplňuje aktuální rytmus jazyka. Olivia Wenzel píše srdceryvně i humorně o původu i ztrátě, o radosti ze života, osamělosti a rolích, které člověku přisuzuje společnost.